Jmenuju se Vojtěch Kresničer a řeknu to na rovinu.
jestli jsi přišel na klasické řeči typu „jsme rodinné vinařství, tradice, kvalita, láska k vinici…“, tak tady je nenajdeš.
Protože mě tyhle vinařské klišé fakt nebaví.
Víno dělám od patnácti. Ne proto, že bych byl dědic stoletého sklepa, ale proto, že mě to chytlo a nepustilo až doteď.
Děda sice víno dělal, ale žádné instagramové romantické scény nečekej. Demižony, pár set litrů, pro rodinu a kamarády.
Když chyběla v demižonu šťáva, dolila se voda. Když chtěl svařák, udělal se druhák, protože dobré víno se přece svařovat nebude.
Žádná filozofie. Prostě to tak bylo.
V patnácti jsem šel na vinařskou školu a začal do toho dědovi kecat.
V šestnácti jsem koupil prvních 10 arů vinohradu –takový pár let neobdělávaný, zarostlý, krásný průser.
Ideální místo, kde zjistíš, jestli si na vinaře jen hraješ, nebo jím fakt jsi.
První rok jsem udělal dva demižony. Jeden byl na vylití. Druhý vyhrál cenu na místní výstavě.
Takže jo – bylo to padesát na padesát, ale motivace brutální.
Postupně jsem převzal sklep, začal ho rekonstruovat, kupoval technologie…
a v roce 2019 mi došlo, že už toho je tolik, že to prostě nejde jen vypít a rozdat.
Prolezl jsem úřady, papíry, razítka… a ročník 2019 byl první oficiální.
Dneska jsme v Bulharech. Vinice mám kolem Valtic a Hlohovce.
2 hektary. Cca 10 000 lahví ročně.
Ve vinohradě dělám podle toho, čemu věřím.
A víno dělám tak, jak mi ruce narostly.
Žádné svaté postupy. Žádné “musí se to tak dělat”. Ne.
Já dělám víno tak, aby fungovalo. Pro půdu. Pro hrozny. Pro mě.
A hlavně – u mě je spousta věcí prostě random.
Já si taky občas řeknu, že to udělám stejně jako loni.
Pak přijde realita: zůstanu dýl v práci, zaprší, něco se posere, a sběr je o týden později.
A víno je najednou úplně jiné.
Protože příroda se neptá, co sis napsal do poznámek.
Ještě u toho chodím normálně do práce.
Takže ano – je to občas chaos.
Ale rozhodně ne nuda.
Pokud hledáš uhlazené víno bez emocí, svět je jich plný.
Pokud hledáš víno, co má charakter a nehraje si na dokonalost, možná si budeme rozumět.